Enrique Iglesias

16. srpna 2007 v 13:45 |  Osobnosti
Enrique Iglesias je známý španělský zpěvák.
Celé jméno: Enrique Miguel Iglesias Preysler
Narodil se 8. května 1975 v Madridu. Jeho otcem je slavný zpěvák Julio Iglesias, jeho matkou je filipínská modelka Isabel Preysler.
Když mu byly tři roky, jeho rodiče se rozvedli a on zůstal bydlet u otce. Většinu času však trávil se svou chůvou Elvirou Olvarez, protože oec často nebyl doma. Každé léto navštěvoval svou matku. V roce 1983, když mu bylo 8 let, se se svým otcem odstěhovali do Miami na Floridu.
Zde v Miami také studoval obchodní univerzitu, ale po roce školy nechal a rozhodl se pro pěveckou kariéru.
V roce 1995 vydal své první album nazvané prostě Enrique Iglesias. Toto album bylo plné španělsky nazpívaných rockových balad. V prvním týdnu se jej prodalo asi půl milionu. Písnička "Por Amarte" z tohoto alba byla použita jako úvodní znělka v telenovele Marisol. Za tuto desku získal ocenění Grammy.
V roce 1997 vydal své druhé album pojmenované Vivir (Žít). Jeho součástí byla také cover verze singlu "Only You" přeložená do španělštiny jako "Solo en Tí".
O rok později vydal další cd s názvem Cosas del Amor. I toto album bylo velice úspěšné.
V roce 1999 se poprvé pokusil vydat desku s anglickými písničkami a povedlo se mu to. Velkým hitem se stala skladba "Bailamos", která byla původně složena jako soundtrack k filmu Willa Smitha "Wild Wild West".
Další album spatřilo světlo světa v roce 2001 a jmenovalo se Escape. Celé toto album napsal sám Enrique a stalo se velmi populárním po celém světě.
Svým dalším albem vydaným v roce 2002 se navrátil k mateřštině. Cd se jmenovalo Quizás (Možná). Videoklip ke skladbě "Quizás" byl prvním španělským videoklipem, který byl vysílán na hudební televizi MTV. Enrique tak otevřel dveře mnoha dalším španělsky zpívajícím zpěvákům.
V roce 2003 vydal v pořadí sedmé album, které příznačně nazval 7 (Seven). Také toto album napsal celé sám. S tímto albem vyrazil Enrique na dosud své největší světové turné.
Po několikaleté pauze vydal letos v roce 2007 album pojmenované Insomniac. Z tohoto alba pochází velice oblíbená písnička nazvaná "Do You Know? (The Ping Pong Song)". Singl existuje i ve španělské verzi pod názvem "Dimelo".
Mimo zpívání pronikl také do světa filmu. Zahrál si po boku Antonia Banderase, Salmy Hayek a Johnnyho Deppa ve filmu "Tenkrát v Mexiku".
Sourozenci
  • Chabeli Iglesias (Narodila se 3. září 1971. Pracuje jako novinářka.)
  • Julio José Iglesias (Narodil se 25. února 1973. Živí se jako popový zpěvák.)
  • Nevlastní sourozenci: Tamara Falcó a Ana Boyer (z matčiny strany) a Miguel Alejandro, Rodrigo, Cristina, Victoria a Guillermo Iglesias (z otcovy strany)
P. S. Doporučuju vám stáhnout si písničky od Enriquea Iglesiase, protože jsou vážně senzační ;))
Zdroj: en.wikipedia.org
 

Leonardo da Vinci

15. srpna 2007 v 14:31 |  Osobnosti
Leonardo da Vinci byl všestranná renesanční osobnost. Žil na konci 15. století.
Narodil se 15. dubna 1452 v Anchianu u Vinci nedaleko Florencie v Itálii. Byl nemanželským dítětem notáře Sera Piera a venkovanky Catariny. Otec jej uznal za svého, vzal jej do opatrovnictví a poskytl mu peníze na všeobecné vzdělání. Jeho matka se krátce po jeho narození odstěhovala do sousedního města, kde se provdala. Každý z jeho rodičů žil tedy se svou novou rodinou. Dohromady měl Leonardo 17 nevlastních sourozenců.
V letech 1457 - 1466 navštěvoval mladý Leonardo školu ve Vinci, pak se v roce 1466 přestěhovali do Florencie. V letech 1469 - 1472 byl žákem v renomované dílně Andrei del Verrocchia ve Florencii. Zde se naučil přesnému zobrazování předmětů. V roce 1472 představil svůj talent ve Verrochiovském obraze "Křest Krista" , kde namaloval anděla. Na tomto obrazu bylo jasně znát, že Leonardo je šikovnější malíř než sám jeho mistr. V roce 1476 byl obviněn z nedovolených homosexuálních styků.
V roce 1482 odešel z Florencie do Milána na pozvání vévody Lodovica Sforzy. Kvůli tomu nedokončil obraz "Klanění králů".
Kolem roku 1483 Leonardo začíná svoje studium aerodynamiky a fyziky, anatomie, meteorologie, astronomie a kosmografie. Zajímá se oPythagorovu matematiku, již si brzy osvojuje a činí ji základem vlastních bádání. Umění a věda se tak pro Leonarda stávají nerozlučné hodnoty.
V roce 1495 zahájil práci za Poslední večeři. Postavy na plátně jsou zobrazeny typicky renesančním stylem a ve svých kombinacích s pozadím získávají na konečném dojmu monumentality a rovnováhy.
V roce 1499 odchází z Milána do Benátek. Od roku 1500 do roku 1507 se navrátil do Florencie. Zde také vznikal v letech 1503 až 1506 nejslavnější obraz světového malířství Mona Lisa. V letech 1507 až 1513 působil opět v Miláně. Poté strávil rok v Římě a nakonec se na pozvání francouzského krále Františka I. odstěhoval do Francie, kde žil až do své smrti.
Výtvarná díla:
- Madona ve skalách (1483-1493)
- Poslední večeře (1495-1498) - nástěnná malba 440 x 880cm Milán, refektář konventu Santa Maria delle Grazie
- Sv. Anna samotřetí (1501-1507)
- Bitva u Anghiari (1503)
- Mona Lisa (La Gioconda) (1503-1506)
- Autoportrét
- Dáma s hranostajem , Kraków, Czartoryski Museum
- Portrét dámy zvané La Belle Ferronniere
- Portrét Gianevry Benci (1474-1476) - olej na dřevě 42 x 37cm, Washington, National Gallery of Art
- Portrét hudebníka (1490) - olej na dřevě 43x 31cm, Milán, Pinacoteca Ambrosiana
- Proporce lidské postavy (Vitruvius) - pero na papíře 35 x 25cm, Florencie, Accademia
Mezi další obory, ve kterých se prosadil patří mimo malířství také:
  • ARCHITEKTURA - účastnil se soutěže o návrh kupole nad křížením milánského dómu
  • SOCHAŘSTVÍ
  • KODEXY - např.: "O letu ptáků", "O pohybu a měření vody", "O malířství", ...
  • ANATOMIE - prováděl pitvy
  • VYNALÉZAČSTVÍ - Leonardovy vynálezy lze rozdělit do čtyř základních skupin:
    - Létací stroje
    - Pracovní nástroje
    - Válečné stroje
    - S vodou souvisejicící vybavení
Nejslavnější obrazy:
  • Mona Lisa(La Gioconda)
Tento obraz, který je dnes umístěn ve francouzském muzeu Louvre, má rozměry 77 x 53 cm a byl namalován technikou olej na topolu.
  • Dáma s hranostajem (Lady with an Ermine)
Tento obraz je nyní umístěn v Polsku (Krakow - Czartoryski Museum). Jeho rozměry jsou 54 x 39 cm a byl zhotoven technikou olej na dřevu.
  • Poslední večeře (The Last Supper)


Zlín

3. července 2007 v 18:09 |  Krajská města ČR
Zlín je krajským městem Zlínského kraje. Toto město je známo především jako "město obuvi". Rozprostírá se na jihovýchodní Moravě.
Základní informace:
Rozloha118,85 km2
Počet obyvatel79 538 obyv. (duben 2006)
Historie
První písemná zmínka o tomto městě pochází z roku 1322, kdy patřil královně Elišce. Tehdy byl Zlín řemeslnicko-cechovní středisko. V roce 1427 Zlín dobyli husité, na přelomu 16. a 17. století byl vypálen Bočkajovci a za třicetileté války ho silně postihly vojenské operace, které probíhaly v jeho okolí. Teprve na konci 15. století postavili Tetourové z Tetova tvrz na místě dnešního zámku. Tuto pak přestavěl tehdejší majitel panství Jan Cedlar z Hoffu na renesanční zámek. Nyní je v něm umístěno Muzeum jihovýchodní Moravy. Dobře zachovaný je hrad Malenovice, postavený v r. 1360 markrabětem Janem Jindřichem. Jako představitel hradů s plášťovou hradbou patří k nejvýznamnějším stavbám u nás.
Významným mezníkem v poklidném životě tehdy pětitisícového města se stal r. 1894, kdy zde byla založena obuvnická firma rodiny Baťových. Tomáš Baťa starší se inspiroval u Forda a zavedl ve firmě pásovou výrobu. Tato v českých zemích nová technologie a získání armádních zakázek umožnily obrovský růst podniku, takže se Baťovy závody brzy staly předním světových výrobcem obuvi. Baťa, jeden z nejbohatších mužů světa své doby, byl v r. 1923 zvolen starostou města a do Zlína, který se záhy rozrostl na průmyslovou aglomeraci, pozval tehdejší nejvýznamnější architekty. František Lydie Gahura, Le Corbusier, Jan Kotěra a Vladimír Karfík ve měste vytvořili řadu funkcionalistických staveb a komplexů.
Město se v součastnosti člení na 16 katastrálních území:
  • Jaroslavice u Zlína
  • Klečůvka
  • Kostelec u Zlína
  • Kudlov
  • Lhotka u Zlína (zahrnuje místní části Chlum a Lhotka)
  • Louky nad Dřevnicí
  • Lužkovice
  • Malenovice u Zlína
  • Mladcová
  • Příluky u Zlína (rozděleno mezi místní části Zlín a Příluky)
  • Prštné
  • Salaš u Zlína
  • Štípa
  • Velíková
  • Zlín
  • Želechovice nad Dřevnicí
Zlín a jeho okolí
  1. budova Tržnice
  2. bývalý svitovský mrakodrap - "jednadvacítka"
  3. Dům umění
  4. Nová radnice
  5. Velké kino
  6. hotel Moskva
  7. Filmové ateliéry (Filmový festival pro děti a mládež) ...
Snad nejvýznamnějším rodákem je Tomáš Baťa, který zde zřídil značku obuvi proslulou po celém světě a mnoho dalšího.
Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín - 12. července 1932 Otrokovice)
  • byl zakladatelem obuvnické firmy Baťa a jeden z největších podnikatelů své doby
  • pro své dělníky nechal ve Zlíně postavit krásné domečky z cihel bez omítnutí, které dnes tvoří charakteristiku města
 


Orangutan

3. července 2007 v 14:54 |  Ohrožená zvířata
Základní charakteristika:
Řádprimáti (Primates)
Čeleďhominidi (Hominidae)
Podčeleďorangutani (Ponginae)
Rodorangutan (Pongo)
Výška1,1-1,5 metrů
Váha30-90 kg
Orangutan je rod lidoopů žijících v tropických deštných pralesech ostrovů Bornea a Sumatry. Jeho název je odvozen z malajštiny orang utan - "lesní muž".
Na ostrovech Borneo a Sumatra žijí dva rozdílné poddruhy:
  • orangutan bornejský (Pongo pygmaeus)
  • orangutan sumaterský (Pongo abelii)
Vzhled
U orangutanů je patrný rozdíl ve velikosti a hmotnosti mezi samcem a samicí (samec může být až 2x větší než samice). Tato zvířata jsou charakteristická svou hnědooranžovou srstí a dlouhými končetinami. Dále mají slabé nadočnicové oblouky, vysoké čelo a předsunutý čenich.
Život
Na rozdíl od ostatních lidoopů je orangutan zvíře samotářské. Rodinu tvoří pouze samice s jedním nebo více mláďaty. Většinu svého života (až 99%) tráví v korunách stromů. Orangutani jsou denní živočichové. Na svou velikost a váhu jsoz až pozoruhodně obratní a v korunách stromů si dokáží obstarat i potravu. Dožívají se 30-ti až 40-ti let
Potrava
Orangutani se živí listy, hmyzem, ptačími vejci, výhonky, kůrou a plody stromů (ty tvoří až 60%). Mezi jejich nejoblíbenější kousky jídelníčku patří fíky a mango.
Rozmnožování
Březost trvá přibližně 235-265 dní a rodí se jedno, výjimečně dvě mláďata. Orangutani však bývají velice pečlivými matkami. Mláďata jsou po narození velmi křehká a bezmocná, matek se přidržují za srst na břiše. S matkou zůstává mládě nejméně tři roky. Plně se osamostatní až v 7 letech.

Proč?

3. července 2007 v 14:25 |  Ohrožená zvířata
Určitě jste se už setkali s pojmem "Červená kniha" ohrožených drůhů. Jedná se o knihu, která obsahuje seznam ohrožených živočichů vytvořený Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN). Poprvé byla tato kniha publikována roku 1996 a dnes obsahuje záznamy o více než 12 000 druzích.
Otázkou ale zůstává, jak dochází k tomu, že se z určitého druhu živočicha stane druh ohrožený. Měli bychom si uvědomit, že za to může především člověk: ať už zmíníme znečišťování přírody, zakázané lovení zvířat či narušování rovnováhy na planetě.
Proto je nutné ohroženým druhům živočichů pomáhat. V současnosti naštěstí snaha o ochranu přírody dosahuje celosvětového rozmachu. Existuje mnoho organizací a zákonů, které chtějí pomáhat.

Řecko

29. června 2007 v 12:20 |  Zajímavá místa
Řecko je republika ležící v jižní Evropě na jihu Balkánského poloostrova, dále na ostrovech v Egejském, Středozemním a Iónském moři.
Historie
Nejvýznamnějším obdobím v dějinách Řecka je bezesporu tzv. Antické nebo také Starověké Řecko. Začíná kolem roku 800 př. n. l. a končí v době rozmachu křesťanství. Tehdejší civilizace měla velký vliv na jazyk, politiku, vzdělávací systém, filosofii, vědu a umění.
V této době v Řecku roku 776 př. n. l. byly poprvé pořádány Olympijské hry. Došlo také k Velké řecké kolonizaci (= zakládání nových měst a osad). V rámci kolonizace vznikla velká města tzv. polis, ke kterým patřila mimojiné také Sparta a Athény. Dále vznikly významné prvky řecké literatury - Homérovy eposy Illias a Odyssea.
Později v tzv. klasickém období Řecka řečtí válečníci bojovali v Řecko-Perských válkách. Tuto válku nakonec zvítězili Řekové. Významným obdobím v dějinách Starověkého Řecka je vláda v Athénách za Perikla. Perikles byl řecký státník a politik, který zemi vedl mezi Řecko-Perskou a Peloponéskou válkou.
Kvůli sporu mezi Athénami a Korintem a Megarou vznikla v letech 431-404 Peloponéská válka. Jak Korint, tak Megara byly totiž členy Péloponéského spolku, kde přinutili Spartu, aby dala Athénám ultimatum, které Athény odmítly. Tak tedy začala válka. Skončila ale kapitulací Athén. Po ukončení této války už Athény neměly velmocenské postavení a navíc byly donuceny rozpustit athénský spolek a zrušit demokracii.
Neustálých řeckých bojů využil ke svému vzestupu severní soused Řecka - Makedonie. V této době vládl Makedonii král Filip II, který si postupně podroboval řecké města a osady. Po králově smrti na jeho místo nastoupil Alexandr Makedonský (zvaný Veliký). Ten potlačil vzpouru Řeků a toužil po sjednocení celého světa pod jeho nadvládu.
Kultura antického Řecka
Kultura starověkého Řecka je spjata s mytologí a náboženstvím. Důležitým oborem je filosofie. Mezi nejznámnější filosofy té doby patří mj. Sokratés, Platón a Aristoteles. Co se týče kultury samotné bylo velice rozšířené divadlo, dějepisectví, výtvarné umění, sochařství a stavitelství.
V divadle byla zpracovávána morální, politická a filozofická témata. Mezi nejvýznamnější autory řeckého dramatu patří Aristofanés (Mír, Lysistraté), Euripidés (Médeia), Aischylos (Oresteia), Sofoklés (Král Oidipus, Elektra) a Epidauros (Athény).
Zakladatelem řeckého dějepisectví byl Hérodotos, který popisoval Řecko-perské války. Dalším významným pisatelem dějin byl Thúkydydés, který psal o Peloponéských válkách.
Z hlediska výtvarného umění a sochařství vynikali především tvůrci keramiky a amfor. Sochy znázorňovaly ideál krásy lidské nebo božské dokonalosti (kalokagathia = krása fyzická i psychická (kalos = krásný; agathos = dobrý). Mezi nejvýznamnější sochaře patří Mirón (socha Diskobola), Feidias, který utvořil sochu Dia v Olympu, Polykleitos (Doryforos) a Praxitela (snažil se zachytit duševní stav dané postavy (Afrodita, Hermés, Dionýsos)).
Ve stavitelství rozlišujeme tři stavební slohy: dórský (archaické období), iónský (klasické období), korintský (hellénistické období). Hlavním charakteristickým znakem pro každý sloh jsou sloupy. Ty se skládají od shora z hlavice, dříku a zakončeny jsou patkou. Pro iónský sloh je charakteristický sloup s volutou nad dřikem, štíhlý a žlábkovaný dřík (na rozdíl od dórského sloupu je iónský sloup vyšší a jemnější, protože je odvozen od proporcí ženského těla). Korintský sloup má kalichovitou hlavici s akantovými listy (rostlinné motivy).
Stavby v dórském slohu:
Poseidonův chrám v Paestu
Pantheon (Akropolis) (chrám všech bohů)
Propylaje (vstup na Akropolis)

Stavby v iónském slohu:
chrámy na Akropolis postavené za Perikla (Erechteion, chrám bohyně Níké)
Artemidin chrám v Effesu

Stavby v korintském slohu:
Diův chrám v Athénách
Stavby v dórském slohu
Stavby v ionském slohu
Stavby v korintském slohu

Parthenón

28. června 2007 v 19:18 |  Zajímavá místa
Parthenón je chrám, který byl kolem roku 450 před Kristem vystavěn na Akropoli v Řecku. Pahorek Akropolis se tyčí nad Athénami. Tento chrám je zasvěcen bohyni Athéně Parthenos (Panenské).
Parthenón je vystavěn v dórském slohu. Je 69,5 metrů dlouhý a 30,5 metrů široký. Z hlediska architektury se skládá z vnější sloupové haly (peristyl) a, která je obklopena budovou (cella). Peristyl sestával ze 46 sloupů, z toho 8 bylo na přední straně chrámu a 17 na bočních stranách. Každý ze sloupů je opatřen tzv. kanelací (tzn. že je opatřen podélnými rýhami). Sloupy mají průměr 1,9 m a jsou 10,4 m vysoké. Podstava budovy - krépidóma má tři stupně. Chrám byl postaven z kamene, jen střecha byla dřevěná. Parthenón se postavil na základech dřívejšího Athénina chrámu. Kdysi tento chrám zdobila obrovská socha bohyně ze zlata a slonoviny, kterou vytvořil sochař Feidiás. Architektem tohoto skvostu byl Iktínos. Štít a římsy byly zdobeny množstvím soch. Kolem vnějších zdí celly byl umístěn dvanáct metrů vysoký Parthenónský vlys. Dále se traduje, že celý chrám byl pestře až kýčovitě zbarvený. V dávných dobách Parthenón sloužil i jako řecký ortodoxní kostel, římskokatolický kostel, a dokonce i jako mešita.
Feidiás (asi 490 př. n. l. - asi 430 př. n. l.)
  • řecký antický sochař (patří k nejvýznamnějším světovým sochařům)
  • narodil se v Athénách v době řecko-perských válek
  • sochařství se vyučil v sochařské dílně v Argu na Peloponésu
  • mezi jeho díla mimojiné patří: sousoší pro Delfy, Hermes Pronaos v Thébách, Athéna v Palléně, Apollón Parnopia, Athéna Enhoplos pozd. Promachos, Athéna Lemnia, Athéna ze slonoviny a zlata, ...

Kam dál